Sejdeme se v ráji?

31.12.2019
Když zmáčknete v dlani kravinec, zachová se přesně jak byste od takovýho lívance čekali. S tichounkým: "Čvacht!" vám proklouzne mezi prsty. Je to trochu jiné než dělat čokoládový dort, ale výsledná konzistence omítky na hliněný domeček je těstu na čokoládový dort velmi podobná. Takhle jsem si svůj slaměný domeček, jak říká můj muž po holčičím, bez metru, upatlala skoro sama. Můžete ho tam do dneška najít. 
A není to jediná podivná věc v areálu. Najdete tam taky potůček, který teče odnikud nikam, kamennou sochu indického světce, Zeměloď postavenou podle posledních stavařských technologií a zeleninové zahrady, skleníky, které by dokázaly uživit, řekněme třeba, dělníky na Cheopsově pyramidě. A nebo je libo malý český Stonehenge?
Ale to jsou ty méně podivné věci. Taky byste mohli potkat lidi, co se týden smějou, týden brečí a týden sedí v tiché meditaci. Nebo kdybyste se některé ráno podívali do meditárny, viděli byste lidi jak s rukama nad hlavou 10 minut skáčou a dělají HU-HU-HU. A to by bylo na jejich ranní Dynamické meditaci ještě to nejsrozumitelnější.


To že jsem doteď psala jako bulvární pisálek, mělo svůj důvod. Chtěla jsem vás zaujmout a chytit, abyste dočetli až sem, a já vám mohla vyprávět o místě, kde jsme prožila pár krásných let, a kde jsem, mimo jiné, i potkala mého milovaného muže.

Osho Shangri-La je místo, kde se ve slzách a smíchu rodí vnitřní svoboda, a přijít sem může každý bez ohledu jaký má světonázor. Stačí otevřené srdce. Můžete se zde naučit různé terapeutické techniky, zbavit se omezujících vzorců anebo se naučit pracovat s hlínou.


Bhagat, majitel celého místa, je vášnivým zahradníkem a za víc než dvacet let sladil zázraky přírody do symfonické básně o Tepelské pahorkatině. Růžové keře se předhánějí s rododendrony v kráse a vůni možná proto, aby dohnali oleandry a zimolez s jasmínem. Sluneční pasti kumulují energii pro zeleninové zahrádky v takové míře, že sem tam, když večer usednete někde v zahradě a pozorujete červánky, zbývá dost i na pocit Osvícení.

A zima? Je to jako by Lada prošel kurzem akvarelů u Čínských mistrů před tisíci lety. Obrysy Vladaře změknou sněhovou linkou, namalovanou mistrem jehož ruku vedla Prázdnota a vy si můžete vzpomínku na to vychutnat třeba s plným hrnkem v kavárně Karavanserai. Když se opřete o kachlíky kamen je zima za oknem zvlášť krásná.


Magdalenka v kuchyni vám dokáže, že jestli jíte maso, tak je to jenom proto, že bez něj neumíte vařit tak, jako ona.

Shangri-La - mystické, harmonické místo není jen kdesi v Himalájích, je i nedaleko Štědré, ve vesničce Lažany, a tam se můžeme potkat na mých kurzech keramiky.
Přeji vám krásné dny a doufám v naše společné setkání v Ráji:-)