O MNĚ

Jmenuji se Satya, občanským jménem Veronika Helusová. Jsem hrnčířka a učitelka keramiky. Za léta co to dělám o sobě můžu tvrdit, že jsem zkušená a na základě vašich reakcí vím, že umím svoje vědomosti dobře předávat dál:-)

Učím vás poznávat hlínu tak, abyste u ní mohli odpočívat.

Vyrábím a prodávám keramiku a pořádám kurzy pro dospělé, kteří hledají uvolnění, seberealizaci a chtějí se naučit něco nového. Na kurzech se otevřeně dělím o vše, co jsem se o keramice naučila od roku 1998. 

O sobě se učím stále, dál sbírám zkušenosti a snažím se zdokonalovat v tom, co už znám. 

Je mi 40 let a s mým mužem Yakeenem bydlíme na venkově, v malé obci u Žihle (Plzeň-sever). Milujeme cestování, takže býváme většinou nějakou část roku někde v cizině, nejraději v Asii.

Vím, že spousta lidí si touží alespoň zkusit práci s keramickou hlínou. Já jsem kdysi takovou příležitost dostala a dodnes za ni děkuji. Proto jsem se rozhodla nabídnout vám příležitost přijet a trochu se napít toho, co mám tak ráda.

S keramickou hlínou jsem si hrála už jako malá, asi proto, že jsem vyrůstala nedaleko Kunštátu na Moravě, městem keramikou proslaveným. Tam jsem strávila velkou část svého dětství. Když nebyla hlína keramická, dlouhé prázdninové dny jsem si vystačila i s blátem, které jsem si vyrobila nebo našla po dešti venku. Možná to znáte. Pro děti je bláto neodolatelný materiál:-)

Později jsem se k hlíně dostala znovu během středoškolských let díky mé dobré přítelkyni, Olči. A tentokrát to byla opravdová láska:-) Vystudovala jsem Umělecko-průmyslovu školu, obor: Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu, pod vedením sochaře Jiřího Vlacha a keramika Vladimíra Groše. 

Během následujících let jsem zkoušela ještě řadu jiných zaměstnání a řemesel, postupně se mi však stala profesí keramika. 

V současné době se plně věnuji výrobě autorské keramiky, dalšímu vlastnímu vzdělávání v oboru a pořádání kurzů, které vám touto cestou nabízím. 

Těším se někdy na viděnou a přeji Vám dobré dny.
Satya


Proč hlína

Mohu to poznávat, hladit, zkoušet, ...
mohu to formovat a mohu to předělávat znovu a znovu,
dokud nenajdu ten správný tvar.
Tvar misky, jako nádoby pro moji duši,
tvar trychtýře jako kanálu pro inspiraci...
přemněňuji ji v něco pevného i krásného.
dotýkám se své duše,
poznávám slabá místa, přijímám je a tvaruji v harmonický tvar.
Neznám ten tvar, ale mohu ho hledat.
Dotýkám-li se hlíny, jako bych se dotýkala něčeho uvnitř sebe.
Dotýkám se hlíny, dotýkám se svého nitra.
Dotýkám se hlíny,
Dotýkám se své síly,
Cítím, že to léčí...


Čas u hlíny je kouzelný a běží úplně jinak. Jakmile to jednou vyzkoušíte, dáte mi za pravdu:-).

Čas s hlínou je časem, který věnujeme sami sobě. To dobré, co nám to dává, přenášíme dál, na svoje blízké.

Ráda říkám, že náš výrobek není to nejcennější, co nám po kurzu zůstane. Je to ten čas pro sebe a radost, kterou jsme prožili.

Žasnu nad tím, jak modelování z hlíny proměňuje vnímání světa. Stáváme se citlivější a pozornější. Měníme pohled na věci, snáz hledáme cestu k sobě.