Řeč je o mém slaměno-hliněném domečku, který jsem si před lety, skoro sama, postavila. 

Už je to dvanáct let...

Je to pár dní, co mi Facebook připomněl, že je to už 12 let od toho, kdy jsem sdílela jednu z prvních fotografií ze stavby. Z procesu stavby své nevětší hliněné sochy:-)

Bylo to tak...

Za pomoci několika dobrých přátel, darů přírody a lidí, kterým se můj nápad líbil, jsem si tenkrát postavila malý kruhový domek o průměru 4m, tedy o ploše 12m². Kamení do základů jsem navozila z okolních luk, hlínu vykopala par metrů od stavby, slámu mi přivezl na valníku soused. Dřevo mi za pár šupů prodal kamarád z vesnice, který měl pilu. 

Neměla jsem v té době skoro žádný peníze. Žádný úspory. Byla jsem na pracáku, podporovala svýho nemocnýho tátu, bydlela ve stanu a sprchovala jsem se na dluh. Věděla jsem, že je to dočasné a věděla jsem, že všem všechno brzy vrátím. Že jakmile dostavím, začnu si zase vydělávat.

Když jsem si potom časem nechala vyrobit dveře a nábytek na míru a koupila si vysněná kamna Jotul, splnila jsem si sen. Sen o vlastním, udržitelném a ekologickém bydlení. Jednoduchém a útulném. 

Jak to začalo?

Začala jsem v srpnu 2009 tím, že jsem pozvala přátele. Považovala jsem to za zajímavý projekt, který dokončím během měsíce a všichni se při tom naučíme něco nového a užijeme si společný čas. Někteří opravdu opakovaně přijížděli a trávili jsme společně krásný, i když fyzicky docela náročný, babí léto. Začali jsme na začátku září 2009 a plán byl, že v listopadu bude kolaudačka. 

Sláma byla navezená, kamení připravené, dřevo odkůrované. Na ruční balíkovačce jsme nejprve vyráběli balíky na stavbu. Zatímco Janička balíkovala, Michal stavěl základy z břidlicových kamenů. Zdi jsme potom stavěli z těch slaměných balíků jako z velkých cihel. Bez konstrukce. Jen tak, jeden na druhej. Když přišel čas stavět střechu, přijel na pomoc Jindra a tenkrát se náramně hodily jeho tesařské dovednosti. 

Postupně mi na stavbě pomáhal taky Martin, Honza a Marie a Nadam. A bez Bhagata, který měl neuvěřitelnou trpělivost se dívat na to, co se to děje na jeho pozemku a půjčoval mi nářadí i kuchyň... bez toho by to fakt nešlo:-)

Do zimy toho roku jsem se nenastěhovala. Omítky, podlaha a spousta dalších drobností musela počkat na jaro a léto, ale v září 2010 byla položená podlaha, omítky vyschlé a nové dveře na svém místě. A já mohla začít bydlet.

Jak to vypadá s domkem dnes?

Teď je domeček většinu roku prázdný. Po třech letech kdy jsem tam bydlela, jsem potkala muže svého srdce a domek pro nás dva (a psa a kocoura) už nebyl dost velký. Odstěhovali jsme se nedaleko a ve slamáčku teď trávím jen víkendy, když mám v Lažanech kurzy keramiky. (Keramika a meditace, Ponoření)

Celá ta stavby pro mě byla obrovská zkušenost. Bylo to sice fyzicky náročný, ale krásný.  A každá chvíle dodnes strávená v tomto měkoučkém hliněném stavení mě pořád nabíjí. Vrací mi energii, kterou jsem do ní vložila a čerpám všechnu tu sílu zpět. 

Dnes je domek obrostlý spoustou stromů. Ze všech malých náletů, které jsem se na louce tenkrát rozhodla nechat, jsou teď vzrostlý stromy, který časem domeček úplně schovají. Možná už tahle moje socha nebude stát dlouho, možná z ní za čas bude hromádka kompostu a kamení. S krytinou a okny si nějak budou muset poradit sběrném dvoře a myši si budou muset najít nový bydlení... Nic víc se nestane. 

A to je vše:-)

Jestli jste se dočetli až sem, smekám.
Jestli vás domeček zaujal a chtěli byste ho vidět naživo, napište mi, ráda vás tam vezmu.
A jestli vás můj příběh třeba inspiroval, abyste se pustili do nějakýho vlastního střeštěnýho nápadu, tak splnil svou tajnou misi;-)

Přeju krásné dny, dobré přátele a hlavně sílu plnit si svoje sny.

Vaše Satya

V tomto videu z roku 2012, od 1:11:11, o domečku a stavbě vyprávím:-)